Historie tarotu - jak to bylo doopravdy I.

Historie tarotu má - jak jsme si řekli - mnoho romantizovaných podob. Jednotlivé nápady rády zdůrazňují tajemnost a neváhají spekulovat o původu tarotu v zaniklých civilizacích. Skutečnost je, jak to bývá, jiná, ale není o nic míň zajímavá

V tarotu je ukryto archaické vědění o vzniku a smyslu tohoto světa: kde se tady vzal člověk a proč přetváří povrch matičky Země, kam směřuje a jak může sám sebe znovu stvořit, anebo kteří bohové panují či nepanují nad naším světem a jak se to pozná, jak svoji vládu provádějí a čím jsou omezeni a zda je to odedávna a navždy – to vše lze z tarotu vyčíst. Proto je paradoxní a zdánlivě nepochopitelné, že tarot je relativně mladý. Těžko uvěřit, že ani Egypťané, ani Chaldejci, ani Babylóňané, ani Indové, ba ani Atlanťané žádný tarot neznali. Ani já jsem tomu původně nevěřila a byla jsem pro variantu egyptsko-chladejskou šmrncnutou Atlantidou, protože určité dědictví Atlantidy (nebudu čtenáře mást a doplním přesnější vyjádření: atlantského stavu) se dá najít vždy a všude. Zdánlivý rozpor mezi mladým tarotem a archaickým poznáním řeší skutečnost, že tarot je syntetické dílo. Vznikal postupně, na základní strukturu se nabalovaly další systémy, jak ostatně uvidíte dál.

Na téma historie tarotu existuje nepřeberné množství teorií, mnohdy celkem obskurních, například že počet karet či arkán je odvozen z počtu kostí lebky. Tak jako u většiny živelně se vyvíjejících skutečností (vtipy a lidové písničky taky musely nějak vzniknout, ba ani recept na chleba tu nebyl vždycky) lze historii tarotu odvodit jenom těžko. V mezerách mezi tím, co víme, je vždy dost prostoru pro fantazii.

Nejstarší dějiny aneb karty jako hra

Původ tarotu 1 je vystopovatelný až po roce 1000 n.l. Je známo, že do Španělska přišla s mohamedány karetní hra o 4 x 14 kartách, kdy deset jich bylo označených číslicí z arabské desetinné soustavy a čtyři dvorskými figurami. Původní arabská hra je doložena také v podobě 10 číselných karet, král a dvě nižší mužské figury, celkem tedy 4krát 13 karet. Karetní hry se využívaly k hazardu nebo k věštění a okolo roku 1350 se rozšířily do Evropy. Asi netřeba vysvětlovat, že jakmile karty překonaly tehdy nevýraznou kulturní bariéru mezi islámským Španělskem a dosti nejednotným a často mezi sebou válčícím zbytkem Evropy, měly cestu rychle otevřenou; není většího pokušení, než znalost budoucnosti a hazard – zvlášť pro vojáka, který neví, zda se dožije zítřka. A los náhodných symbolů vyzývá k obojímu. Podle tří, případně čtyř dvorních karet, figur, se pro celek 56 hracích karet vžil italský název Imperatori. Z názvu si lze domýšlet, že karetní hra byla – podobně jako šachy – odvozená od válčení. Král, nejvyšší velitel, měl k ruce dva nižší velitele (případně královnu, za nebo o kterou bojoval) a oddíly armády, jejichž síla byla dána pořadovým číslem karty. Hru řídilo válečné štěstí a šikovnost hráče.

Úryvek je z mé knihy Tarot pro pokročilé

Zuzana Antares

Tarot Výklad snů Čarodějnictví Magická poradna

Studuji skryté skutečnosti světa, magické schopnosti člověka a zákonitosti běhu věcí i našeho osudu od roku 1982. V posledních třiadvaceti letech se profesionálně zabývám poradenstvím, které mi předtím bylo koníčkem.