Historie tarotu - jak to bylo doopravdy II.

V první části tohoto krátkého seriálu jsme si řekli, že tarot lze vystopovat - i v jeho zcela náznakových podobách - až po roce 1000. Je velmi pravděpodobně výsledkem spojení dvou herních systémů: arabské karetní hry, z níž se vyvinula malá arkána a Petrarcových básní, jež stály velmi pravděpodobně za zrodem velkých arkán.

Méně snadno lze zjistit, kde a kdy se u 52, respektive 56 malých karet vzalo 22 trumfů. Je možné, že řad 10 + 4 karty bylo původně pět jako prstů na ruce a jedna se začala ve hře používat jako nadřazená, trumfová, aby hra nabyla na jednoznačnosti a zajímavosti. A protože čím víc trumfů, tím větší má hra spád, zvedl se postupem doby jejich počet na 21 + divoká karta, tj. žolík, Blázen. Je to ale jenom jedna z možností.

Okolo roku 1350 napsal Francesco Petrarca šest básní s názvem I trionfi, které jsou věnované rozličným údělům – láska, smrt, sláva, mravnost, čas, věčnost. Průvodcem každé básně je jeden z řeckých bohů. K básním byly vytvořeny ilustrace přímo v ručně psané knize, ostatně jak tehdy bylo zvykem (knihtisk byl vynalezen o 100 let později). Vzniklo nové téma v umění, zvané trionfi, kde umělci zobrazovali vítězící bohy jedoucí na válečném voze. Malbami se inspirovali další umělci a k šesti obrazům doplnili další, spojené s jinými řeckými bohy a mnohdy bez vyobrazení vozu. Tak lze najít okolo roku 1450 karetní systém s šestnácti trumfy připojenými k 56, ale jindy také ke 44 kartám Imperatori.

Název Trionfi je prvně doložen v účetních knihách z roku 1442 u dvora Ferarra, kdy si italský umělec účtoval výrobu čtyř balíčků karet. Přibližně z téže doby se dochovaly i karty Visconti–Sforza, kde byly čtyři řady odlišeny nikoliv barvami, ale ptačími převleky.

Přidáním trionfi k sadě imperatori se balíček karet stal pomůckou pro předávání zpráv mezi šlechtickými rody, ať se jednalo o zprávy tajné, o prosté informace nebo o tehdejší verzi bulváru. Už tenkrát – a připomeňme, že karetní balíčky se malovaly ručně a každý byl originál – se karetní sady koncipovaly buď v klasické podobě řeckých bohů anebo jako zrcadlo aktuálních společenských událostí. A tak je kupříkladu jeden z balíčků vytvořen na počest svatby v rodině Visconti. 

Počet trumfů se traduje kolem roku 1450 na 21 + Blázen či Žolík, přesto se i z této doby dochovaly karty s dvanácti nebo šestnácti trumfy. Těžko určit, kdy se počet trumfů skutečně ustálil na dvaceti dvou. Vyčlenění Blázna jako karty mimo řadu trumfů se zachovalo právě od tehdy až do 20. století. Okolo roku 1450 se pro karetní hru, užívanou stále jako hra hazardní nebo jako hra věštecká, vžil název tarocchi, kde zaznívají pozdější taroky i tarot. Rozlišme si tedy trionfi jako balíčky s různým počtem karet i různými motivy, a proti tomu později (koncem 15. století) vzniknuvší tarot, který má vždy 56 + 22 karet se strukturálně podobným souborem obrázkových motivů.

Poprvé se slovo „tarot“ objevilo v roce 1505 ve Francii v podobě taraux a zřejmě šlo o francouzský překlad slova tarocchi; údajně měl taraux zmiňovat roku 1534 Rabelais, což se mi nepodařilo ověřit.

Úryvek je z mé knihy Tarot pro pokročilé.

Zuzana Antares

Tarot Výklad snů Čarodějnictví Magická poradna

Studuji skryté skutečnosti světa, magické schopnosti člověka a zákonitosti běhu věcí i našeho osudu od roku 1982. V posledních třiadvaceti letech se profesionálně zabývám poradenstvím, které mi předtím bylo koníčkem.